Varování: Pokud se chcete dozvědět nějaké relevantní informace o výstupu na tento vrchol přes chatu Tasch, tak vám tento článek určitě nepomůže a jeho čtením zatratíte pouze Váš drahocenný čás. Jestli si ovšem chcete zvednout své horské seběvědomí (a nebyli jste tam s námi), tak si jej určitě přečtěte.

Zima pomalu končí, ledy se nám letos vlivem počasí nepovedly ani na jeden víkend a tak vymýšlíme co by mohlo být pro letošek důstojným rozloučením s touto nedůstojnou zimou. A jak se později ukazuje, tak se to dalo vymyslet i lépe.

Volba padla na prodloužený víkend a na druhý nejvyšší vrcholek Rakouska – Wildspitze, 3770m. Jelikož se nejedná o těžký vrcholek (přeci jen jsme tu už jednou byli a jednou ho už nevylezli), tak se nebojíme ho zkusit pro změnu v zimních podmínkách. Termín stanovujeme již měsíc dopředu a zveme na tento výlet mnoho naších známých – nakonec se nás poskládala neskutečná skupinka čítající 7 ostřílených chlapů (někteří z nich budou poprvé ve vyšších horách) a jedná odvážná dívka.

První komplikace nastávají už když se rozdělujeme do aut – jedno auto má jet klasicky z Českých Budějovic a jedno netradičně z Prahy. Rozdělujeme se rovnoměrně na dvě skupinky 6 a 2 lidi, což před nás staví drobný problém o nedostatečné kapacitě jednoho vozu. Nakonec se Pavel obětuje a absolvuje cestu do Prahy (kdo by tam dobrovolně jezdil, že) a přidává se ke klukům. Odjezdy plánujeme na těsně popůlnoc z pátku na sobotu.

V sobotu kolem 8 už vysedáme na parkovišti v Mittelbergu, úhledně rovnáme prázdné lahváče do řad v kufru a přebalujeme batohy. Akim v této části věnuje mimořádnou péči dopití zbylých zásob piva. Po necelé hodince klábosení už nahazujeme batohy a vyrážíme. David se mírně zdrží u auta a Pavel na něj kolegiálně čeká. Po pár minutách vyráží za zbytkem skupiny, ale díky jejich mimořádnému orientačnímu smyslu se ztráci ještě na parkovišti (resp. neví směr, kam vyrazit) a už se koná první hovor Akimovi s dotazem kudy a kam. Sice se cestu nedozvěděli (řídíme se heslem “Máš-li kamarády nepotřebuješ nepřátele”), ale všichni se hodně nasmáli. Po cca půl hodince nás dohánějí. Dnes nás čeká poměrně dlouhá cesta na chatu Taschachhaus, kde první část vede krásným údolím kolem potoka (cesta je skialpinisticky velmi atraktivní – hlavně ve směru dolů z hor).

Po cca 3h dorážíme ke spodní chatce transportní lanovky na chatu a tam dáváme krátký oraz. Už zde se náš výlet stává zajímavým – Akim s Pavlem si batohy pečlivě rozdělili tak, že Akim má nabaleno téměř veškeré jídlo a Pavel zase téměř veškerý alkohol. Jelikož si Pavel dovolil po Akimovi požadovat něco k snědku, tak se ukázalo, že Akim sice ukázkově nakoupil v Budějkách dostatek jídla, ale vzhledem k jeho zvýšenému zájmu při přebalování o konzumaci alkoholických nápojů a o gentlmenskou pomoci Andreii (přeci jen je to jediná holka a tak se o ni musíme starat, že) nějak pozaměl zabalit toto jídlo do batohu. Je jasné, že Pavel ani Akim na tomto výletě nepřiberou. Pavel situaci zachraňuje tím, že má 3 polévky a přebytek (ano, opravdu se i na konci výletu jednalo o přebytek) alkoholu, který je lehce směnitelný za jídlo. Po těch zábavných chvilkách opět nahazujeme batohy a vyrážíme, nyní již prudším svahem, na chatu. Akim, jako rozený vůdce, volí tu nejtěžší výstupovou trasu, kterou ignoruje jediný Pavel a tím nám zmízí a potkáváme se až po cca dalších 2h na chatě.

Chata, ze které využijeme v tomto zimní čase pouze winterraum, je neskutečně prostorná a luxusní. Je zde samostatná kuchyňka s kamny, předsíň a 3 velké spací místnoti po cca 10ti lidech. S námi zde přebývá trojčlenná skupinka čechů a potom asi další 2 rakouské skupinky. Někteří z nás se již cítí unavení, tak jdou téměř okamžitě spát a zbytek si užívá luxusu tohoto winterraumu a začínáme postupňě likvidovat těžce vynešené zásoby alkholu. S touto bohulibou činností končíme kolem 22h a jdeme spát, jelikož zítra nás čeká dlouhá přístupová cesta po ledovci pod severní stěnu, kde se rozdělíme. Akim, Beny, David a Pavel chtějí jít severkou a zbytek normálkou. Budíček je stanoven na pátou ranní.

Termín jsme zvolili mimořádně – již 14 dnů je tu neuvěřitelně krásně, sníh je slehlý – nenapadla ani vločka a minimální vítr. Toto všem neplatí pouze pro následujících 36h, kdy i předpověď hlásila komplikace – silný vítr a sněžení, ale v neděli by to mělo ustat a být opět krásně. Předpověď se ani v nejmenší nezmýlila a tak krátce po našem ulehnutí ke spánku začíná venku sněžit a zatahuje se.

Po našem probuzení kontrolujeme rychle situaci – nenasněžilo prozatím určitě více než 10cm, vítr je mírný a tak vyrážíme dát pokus. Za chaty je nutné sestoupit cca 80 výškových metrů a hned v zápětí začíná traverz poměrně exponovanou stěnou až na ledovec. Vede Pavel a čerstvě napadný sníh nám to zrovna nedělá jednodušším. Po zhruba hodince traverzu (většinu času trávíme po pás ve sněhu) se dostáváme na ledovec, kde je to již lepší.

Aby to ovšem nebylo tak jednoduché, tak už zde! (což je opravdu docela brzy) slabší kusy včetně Akima (který sice popírá, že by to s tím alkoholem přehnal, ale všem je situace jasná) začínájí remcat. Prozatím se nám daří tyto hlasy umlčet, ale se vzrůstající výškou klesá viditelnost a zvyšuje se síla větru. Je nás 8 navázaných na jednom 60ti metrovém laně, tak si rychlost postupu této skupinky určitě dovedete představit. Po dalších dvou hodinkách střídavé chůze a stání s dostáváme do výšky cca 2700m, kde se již formují slabší kusy do opravdového odboje a radikálně trvrdí, že dál nejdou, že je jim zima, že fouká, sněži a vůbec, že si to takto nepředstavovali. Pavel je přesvědčí nakonec ještě k poslední hodince chůze a pak, že to otočíme, jestli se to nezlepší. Jelikož navigaci máme jen jednu a v této hodně chabé viditelnost jdeme hlavně podle ní, není rozdělení nejlepší nápad.

Po cca hodince chůze, kdy jsme se již dostali k hranici 3000m už opravdu docela fouká a tak se společně otáčíme k sestupu. Sestupu jde naštěstí již o něco rychleji, i když nám v opačném směru fouká do obličeje a tak to není zrovna nejpříjemnější zážitek. Nakonec po cca hodince stojíme na prahu ledovce a již samostantě traverzujeme svah zpět k chatě, kde jsme kolem 11h dopoledne. Můžeme zde zůstat do pondělí, ale nic bysme tím nezískali a tak se rozhodujeme, že odjedeme už dnes a ušetříme si tak jeden den dovolené za pondělí. Rychle dopíjíme zásoby pivka, které se nám opravdu nechce táhnout na zádech dolů a kolem 13h vyrážíme dolů.

Na parkoviště dorážíme kolem 17h, rozdělujeme se do aut a bez zbytečného otálení vyrážíme zpět do ČR. Kolem půlnoci jsme v Praze, kde Pavel přesedá do svého a odjíždí do Brna.

Shrnutí: Jednalo se o téměř ukázkovou akci skupiny “hory z dálky” – i když v tomto případě, jsme vrcholek ani neviděli. Na vrchol jsme tedy sice opravdu nevylezli, ale společensky to byla velmi hodnotná akce a pro některé z nás i ukázka nevlídné stránky horského klimatu. Doma si zjišťujeme, že 1000m pod vrcholem, tzn. v našich výškách, dosahoval vítr až 80km/h.

Termín:15.-16.3.2014

Účast:
Andrea Tetourová
Martin Jáchym (Akim)
Petr Benhák (Beny)
David Dvořák
Pavel Rozehnal
Láďa Talíř
Filip Junek
Martin Stýblo